Básničky...
Poezie na vlastní nebezpečí
----------------------------------------
Dítě zabiják
U hrobečku dítě stálo,
z plna hrdla mlčelo,
před chvílí se usmívalo,
když tatínka věšelo.
Tu si náhle pomyslelo
"Máma má o tátu strach!"
nechtělo maminku trápit
- teď je dvojnásobný vrah.
Dva hrobečky vedle sebe,
brácha vchází do dveří,
za chvilku už budou tři,
když se dílo podaří.
Setmělo se, měsíc vyšel,
dítě má už strašný hlad,
no a tak si umanulo
z Macka guláš udělat.
"Čiči, Macku, pojď sem ke mně,"
dítě zvedá topůrko,
Macek přišel, dítě jásá
"Už tě mám ty potvůrko!"
Vzpomnělo pak na babičku,
na tu starou lakotu,
záhy vetchá stařenka
zdobí tyčky u plotu.
Když to všechno děda spatřil,
zasípal "Ty hajzlíku!"
staré kosti pomalé jsou,
neunikl majzlíku.
Včely
Náš Pepánek prdelinku
jak poupátko měl.
Než-li si mu na ni sedl
roj divokých včel.
Nedbalý
Jedovatý roztok
míchal jsem tak nedbale,
polil jsem si rozkrok,
poškozen jsem trvale.
Tchýně
V rodině jsme měli zrádce
byla to má tchýně.
Teď už hnije na zahrádce,
rostou na ní dýně.
Goliáš
Co to David s prakem páše,
vždyť nám zabil Goliáše.
Trefil oko na to tata,
i když mířil na varlata.
Svíčka
Tobě stojí jako svíčka
a mě z toho svrbí pička.
Sexovat by asi měla,
jenom nevím s kým by chtěla.
Kdybys ho měl jako kláda,
Možná, že by byla ráda.
Copak si tam strčím dneska...
Svíce, ta je velmi hezká.
Taky se dá místo svíce,
použít toho mnohem více.
To snad zná už každá žena,
co je trochu nabuzená.
Krteček
Malinký krteček,
z hlíny měl domeček.
šláp mu na něj chlapeček,
z domečku je hrobeček.
Autoškola
Víte proč mě srdce bolí?
Vykopli mě z autoškoly.
Víte proč? A já to beru...
Házím šavle v trenažéru.
Mraveneček
Viděli blít mravenečka,
ví to celá obora.
Včera zase byla bečka,
máme z něho notora.
Pejsek
Měl jsem doma oříška,
kopli mi ho do bříška.
Byl to dobrej pes,
k obědu jsme ho měli dnes.
Lesní sračka
Běží děda po lese,
všechno na něm třese se,
přehání to s projímadlem,
třese mu to s jeho sádlem.
Máš to marné staříku,
nedoběhneš k hajzlíku..!
Pejsek
Jeden pejsek maličký
tenisky mi počůral,
použil jsem zapalovač,
k tomu benzín naturál.
Vodník
Nad topolem nad jezerem,
oral vodník z buldozerem.
Není voda v chladiču,
všechno je to na piču.
Na topole pod mezí,
jedl vodník hovězí.
Ať se nikdo nedoví,
že to žere syrový.
Ráno raníčko panna vstala,
prádlo si v uzel zavázala.
Půjdu matičko k jezeru,
kalhotky sobě vyperu.
Nechoď dcero na jezero,
vodníkovi stojí péro.
Nemá dcerka, nemá stání,
pořád myslí na mrdání.
První cecek namočila,
tu se s ní lávka prolomila.
Její hladké tělo,
jak madonně do vody sjelo.
Vyvalily se vlny zdola,
objevila se prdel holá.
A na topole podle skal,
vodník pérem zamrskal.
Vodník 2.verze
Ráno raníčko, panna vstala,
flaštičku rumu vychlastala.
Půjdu matičko k jezeru,
na práci se ti vyseru.
Nechoď dcero na jezero,
zůstaň doma ty mizero.
Na topolu, podle skal,
zelený mužík zatleskal.
První šátek namočila,
lávka se pod ní prolomila.
Po sexu chtivé dívčině,
vyplavalo jen kombiné.
Ráno raníčko, panna vstala,
prádlo si v uzel zavázala.
Otče, maminko,
zřejmě budu mít miminko!
Vodník 3.verze
Na topole nad jezerem
seděl vodník Ferina,
nudou celej usouženej,
vožralej, jak latrina.
A že nemoh' do vsi za courou,
honil si tam ptáka pazourou.
Ráno raníčko panna vstala,
prádlo sobě v uzel zavázala.
"Půjdu matičko k jezeru,
na práci se ti vyseru!"
"Ach nechoď dcero na jezero,
vodníkovi stojí péro.
Já měla dnes v noci zlý sen,
vodníkovi stojí pták z vody ven."
Nemá dcera nemá stání,
k mrdu ji vždy něco pohání,
k mrdu ji vždy cos' nutí,
nic doma jí, nic po chuti.
Sotva však prdel namočila,
lávka se pod ní prolomila,
a po mladičké dívčici,
vztáhli ruce tři vodníci.
A než stačila zavolat na strejce,
měla ho tam celýho až po vejce!
Po hladině plavou lekníny,
nejsou to však lekníny ale mrdliny.
To na topole podle skal,
vodník si péro vycákal.
Poslal(a) Aaarnie
Pozdrav
Posílám ti sladkou PUSINU
a k tomu celou svoji LULINU!
Zamilovaný
Bude sladká jako med
a tak udělám se hned.
Ale nestříknu jí syfla mezi nožky
neboť má tam zas ty zkrvané vložky!
Kytice
Tu máš kytku ty dobytku,
děkuji ti dítě vřele,
strč si kytku do prdele.
V prdeli je dírka malá,
kytka by se polámala.
Tak si ji strč do píči,
ona ti tam vyklíčí.
Zmýlená platí
Zmýlená neplatí,
šukal sem Vlaďku bez gatí,
potom sem jí praštil latí,
potrat si kráva zaplatí.
Hitovka
Světem letí nový hit,
lízej kundu budeš fit,
chceš-li šetřit na meďáka,
zanech kurev, hoň si ptáka,
kdo souloží v kleče,
nemá nikdy křeče.
V parku
Včera večer v parku,
znásilnil jsem Klárku.
Roztočil se se mnou svět,
mně je třicet, jí jen pět.
Nikomu to nepoví,
hnije totiž ve křoví.
Mraveneček
Ty můj malý mravenečku,
pojď mě šoustat do zadečku.
Nemusíš se bát,
já nebudu srát.
Když se ti to bude líbit,
repete ti mohu slíbit.
V SSSR
Žili byli - děd i babka,
dědek pasák bába šlapka.
V SSSR (jiná verze)
Žili byli děd i babka,
děd byl fet a bába šlapka.
Žili byli v Černobyli,
naráz šlupka - už nebyli!
Na mostě
Je-li tvůj život kyselý,
jak okurkový lák -
pomoc se vždy nabízí,
je tu slavný Nuselák!
U vysoké pece
U vysoké pece
stojí malé WC.
Sedím na něm vzdychám,
heroin si píchám...
Přátelsky míněná rada:
Když už se ti lístek
čárkami dost množí
vylézají zpod stolu
opice a mroži...
A když vidíš na stole
pár zelenejch pavouků
tak nech pití ty vole;
jdi se vyblít na louku.
Až budeš teskná starucha
Až budeš teskná starucha
a budoucnost tvoje plevel
naper si bigbít do ucha
a pořádně vytoč level.
Já jsem dědek otylý
Já jsem dědek otylý
samota mne trýzní...
Chtěl bych létat s motýly
oblizovat blizny.
Nepohoda
Na krchově tam je zima
nebožtíci klepou kosu.
Už je jaro to je prima
nebude jim kapat z nosu.
Vysvětlení
Jednou jsem tak operoval
se zápalnou směsí
tělesné mé ostatky teď
kolemjdoucí děsí.
Loupežnická
Z oken banky na náměstí
nahlas štěká samopal
úředník se bránil pěstí
bandita ho rozkloval.
Dobrá voda
Za chemičkou teče pramen
znečištěné vody.
Hasili s ní jednou plamen
BUM ! To bylo škody.
Holátko
Na vysokém stromě
měli ptáci hnízdo
vypadlo z něj holé
jen jednou si hvízdlo.
Ze života
Píchy píchy do těla
ten za chvíli dodělá.
Na tři stopy do země
Působí to dojemně.
Sebevrah
Pustil jsem si žilou
motorovou pilou.
Horror
Dvojmetrová potvora
vkročila k nám do dvora.
Ale už k nám nevkročí
má motyku v obočí.
Kolo
Haló haló!
Co se stalo?
Kolo se mi polámalo.
Jaký kolo?
Favoritka
přeletěl jsem přes řidítka.
E55 Story
Na dálnici dívka stála
zdálky na mě mávala.
Neváhal jsem zastavil jsem
hned se po mě sápala.
Prej jestli mám pětikilo
bude celá moje
makal jsem až se ze mě lilo
mezi keři v stoje.
Unaven a vyčerpán
ležím v škarpě na zadku
než odešla pošeptala
že má holka kapavku.
Yestvrdlej
Jestvrdlej ohh milá přece jestvrdlejééé
Tak ho uchop a už nebrblej...
Ohh milá vždyť je stvrdlej...
2x šílená básnička
Sedí myš v rohu
v pastičce má nohu
sedí tiše občas pípne
asi hodně brzo chcípne.
Šnečku šnečku, vystrč růžky
dokavaď mám ruce nůžky.
Budovatelská
Když jsem byla jiskřička
narostly mi prsíčka.
Dneska jsem už pionýrka
zarůstá mi v piči dírka.
A až budu svazačka
juuuj, to bude jebačka!
A co vy ostatní?
My jsme malé pionýrky
máme ještě úzké dírky
až budeme svazačky
půjdem prcat za kačky.
Pak z nás budou ženy míru
získáme tím velkou díru.
Školní říkanka
Na zahradě máme jamku
a v ní mrdá táta mamku.
Já tam koukám,
opřen takhle u rýče -
a říkám si kurva,
to mám ale rodiče!
Běžec
Běží běžec,
sem tam se natáhne,
to byl ale blbec,
ani HOVNU se nevyhne!
Závislák
Nechci žít,
touhu po něčem musím mít!
Nechci dýchat,
denně si totiž musím píchat!
Most
Koukáš z mostu,
výhled se ti nelíbí,
teče ti něco z mozku,
smrtka tě políbí!
Krev
Všude krev co se asi stalo,
koukneš se nahoru, co tě pokapalo,
byl to nebožtík sám,
co schytal asi sto bodnejch ran!
Vražda
Utíkám, utíkám,
kulky v těle počítám!
jdou po mně vrazi,
ten ošklivý pohled je zmrazí!
Sračka
Sračka? To určitě ne:
Tlačím a nic, tak snad,
z toho bych už pad,
příště víc se nacpu,
ať nemám takovou zácpu!
Poslední chvíle
Život mi před očima běží,
běží před očima.
Teď tu ležím,
a chcípám, to bude divočina!
Chlapec a zábradlí
Sjížděl chlapec po zábradlí,
nevšiml si hřebíku,
mluví tenkým hláskem,
chybí mu kus pytlíku!
Nápis na veřejném WC:
Nad Berounkou táhnou mraky,
vyser se a táhni taky.
Panenka
Sukýnka bílá,
kalhotky od krve.
Už to tak bývá,
když je to poprvé!
Prodlužovačka
Hul mi ho do rána -
do rána bílýho.
Ať ho mám rudýho,
dva metry dlouhýho.
Černobyl
Znám atomovou studánku,
kde nejhustší je les -
tam stačí škrtnout zápalkou
a vše jde do nebes...
Metropole
Vidím město rudé,
z jehož slávy hovno zbude!
Nad ním hvězda pěticípá,
pod ní národ hlady chcípá.
Rada
Až tě život omrzí
a stane se peklem,
skoč po hlavě do hajzlu
a přikryj se deklem!
Ňadra
Tvá ňadra jsou jak oblé kopce,
spatřil jsem je na tvé fotce.
Když je vidím přes tričko,
chci si sáhnout maličko!
Na statku
Sedlák nejdřív slámu mlátil,
pak v stodole děvečku klátil.
Panímáma zatím hnůj kydá -
když ona tak nerada mrdá!
Hříčka
Šla do lesa TRÚDA.
Sledoval ji RÚDA.
Ukázal jí ÚDA.
Ona řekla: DA.
A ozvalo se - Á!
Polární
Jeden mladej Eskymák
Eskymačce na to mák.
Ona zmírá velkou touhou
milovat se chvíli pouhou.
Ani si však nevrzla,
svlíkla se a umrzla!
Vyznání
Miluju život, zbožňuju vlast -
ženy jsou svině, ať žije chlast!
Nehoda
V Americe na paprice
narodil se Columbus,
měl čuráka metr dvacet
přejel mu ho autobus.
Naučná
Když husu tak pečenou,
když holku tak svlečenou,
když tanec tak rumbu,
když lízat tak...ALGIDU, sprosťáci!
Jede Tatra
Jede Tatra do kopce
drtí přitom důchodce.
Černý brejle, bílá hůl -
pročpak jen jsi neuhnul?
Varování
Pozor, pozor děťátka,
někdo klepe na vrátka.
Rychle zalézt do plínek,
je to asi...Kájínek!
Cesta
Jel dědeček na kopeček,
táhli ho dva krocani,
nahoře se zastavili
a dali se do chcaní.
Vůdce mas
Bordelní dům na rohu ulice -
poblité schody, bradka i čepice!
Kdo to tu tak těžce zvracel?
To Lenin, soudruh se ze schůze vracel...
Šok
To jsem se teda lek'
až mi z toho celej změk'!
Vánoční
Když ti vosk kule zalije
a jehličí se do řiti zaryje,
když na žaludu houpá
se ti zvonek -
tak jsi právě přefik
vánoční stromek!
Jaro
Božské jaro táhne, jaro mě už láká
a my, holky zas budem větrat poštěváka.
Chlapci, připravte si nádobíčko svoje,
větrat budem vleže, zezadu i vstoje!
Dočkat se už nemůžu, tak si rukou vypomůžu.
To mě ale nebaví, chtěla bych něčí ocas,
až se tvrdě postaví, to bude vodvaz.
Do buchtičky ho zašoupnu,
pak se něm pěkně zhoupnu
a zacvičím s ním trošičku,
dokud neudělám svou buchtičku!
Až do mokrého konce,
hlavně ať neznějí svatební zvonce!
Veselé Velikonoce
první:
Zas budou velikonoční svátky,
a u dveří uvidíš ty spratky,
co vejce, čokoláda už jim nic neříká
to radši chtěj, ti hajzlové, panáka.
Dveře neotvírám ale,
z okna jim dám vale.
druhá:
A to já jim vejce dám
a hezky jim zamávám!
Zmalovanou zadnici
vychladím pak v lednici.
první:
A to já jim vejce nedám,
sekérečku na ně zvedám -
useknu jim palici,
schovám si ji v sednici!
Jak ten čas letí
Život pádí jako jelen,
když je do prdele střelen.
Jenom zbavíš holku věnce,
už se blíží impotence.
Inseminátorova romance
Když rozkvetou prvosenky, každé srdce zaplesá,
prasnice i družstevnice slyší lásky teskný tón.
S jarním vánkem doléhá k nim hrdliččin hlas od lesa.
Roztouženy svorně vzdychnou: "Ach, kdy jen přijde on."
Když tu náhle, od bran farmy, burácení koňských sil!
Klika cvakne, dveře letí, dovnitř vchází Jaromír.
Gumovky má naleštěné, rádiovku do čela,
v celé stáji není svině, která by ho nechtěla.
Je to kanec k pohledání, osvalení výborné,
vůně jeho feromonů každou dámu uhrane.
Prasnice jsou málem v mdlobách, holubice vylétá,
na slunci se zalesknula Jaroušova pipeta!
Se zručností hudebníka, ten svůj nástroj vyladil,
po procesu oplodnění každou svini pohladil.
Pracovnice štastným sviním, jenom tiše závidí,
nadsamec je na odchodu, kdy ho zase uvidí?
Přes to všechno nezoufají, vždyt do jejich JZD,
příští rok, s novým jarem, Jaromír zas přijede..
created by agro team safraporte.wz.cz
Různé
Jedna Anka, dvě Anky -
vychcaly se do jamky.
Hovno-prdel-sračka,
to je naše značka!
Láďa jede do prdele,
tváří se přitom nevesele.
Jmenuji se Helena,
mám pochcaná kolena.
Já mám holku z Brna,
ona ráda mrdá.
Až tě svléknu do naha,
zasmějem se ha-ha-ha!
Včera jsem hulil s Alenou,
trávu v jointu balenou...
Prstík do dírky namísto ocásku
a orgasmus již visí na vlásku.
Alenka Pálenka
Tys chlípnice sestřenice
Magorova prostřednice?
Magor nerad Alenku?
Co když nabídne mu pálenku?
A sundá si halenku?
Alenka je v říši divů,
jak po rumu a pátém pivu...
V uších jí zní - ne abys,
zahulila cannabis!
Bezejmenná
Stodola a nahá Eva,
na kolena to mi neva.
Škoda že jsi beze jména.
Jízda
Lidi, krásně jste to rozjeli -
pozor ať neskončí to v prdeli.
Proti gustu žádnej dišputát,
není nad to, pořádně si zamrdat!
Dva Tondové
Antonín -
vysral se nám za komín,
spadlo to dolů,
zabilo to Tónu.
Tóna křičí maminko,
spadlo na mě hovínko!
Násobilka
Třikrát sedm - dvacet jedna,
roztáhněte slečno stehna!
Dejte chlupy na stranu,
ať se vám tam dostanu.
Deset dvacet třicet -
narodil se prcek!
Kohout
Máme doma kohouta,
ten nám sere do kouta.
Já mu říkám - ty vole,
jdi se vysrat na pole.
Oddaná
I tvojí mrdnou budu,
pod podmínkou že
zprzníš moji kundu!
A vystříkáš ji velice, ty víš
jak stříkalo se dřív
na cvičeních Lidové Milice?
Mezinárodní
Linda, miluje Inda,
ten když ho vyndá,
tak mu žgryndá!
Vrba
Já jsem tady, dělám vrbu
a přitom si kundu drbu.
Dělám si to krásně,
skládám přitom básně.
Poštěvák mám maličký -
zato velký básničky.
Podle skutečné události
Když jsem měla přijít na svět, cáryja hopla
máma courá po Přerově, no tak jsem ji kopla -
A já tě slyším, ty můj andílku,
já už sháním sanitku, vydrž ještě chvilku!
A sanitka nikde žádná, tak aspoň něco s volantem
jé to máme štěstí, už řítíme se trabantem
V porodnici pohoda, znáš to milej Zdeňku
do hekárny a pak na sál, no a už jsem venku!
Když mě na svět vytáhli, tichá jsem a malá
tak mě plácli po prcině, no a už jsem řvala
Jó kamarádi, tak to v světě chodí
někdy stačí málo a už holka rodí
Mí rodiče, táta s mámou, ti se k sobě mají
z postýlky se koukám, copak to dělají?
Marně já křičím, jak Rusalka bledá
jsem přece už dávno venku, co tam táta hledá ?!
Od Ládi:
Jednou, dvakrát krásně jsem si nakrad.
Dvakrát třikrát, zase jsem si přikrad.
Nestálo to ani krejcar, asi ze mě bude Švejcar.
Malíř zabývá se malbou, kulomet ho kryje palbou.
Až tu malbu dodělá, tak ho taky voddělá.
Včera na ostrově Bali s domorodcem vyjebali.
Řekl valach kobyle, budem bydlet ve vile.
Řekl jí to ve stáji, ještě teď tam chlastají.
Jsem přespolní žák; nejezdí k nám vlak.
Nediv se vole, zválel by ti pole.
Lehl jsem si na koleje, dobytčí vlak stále nejel.
Přijela však lokotka, ujela mi kokotka.
Navštívil jsen saunu, v chlupech mám teď faunu.
V té naší aleji, lidi se tam válejí.
Zavinil to mysliveček v tý lahvince zelený.
V Sixtinské kapli, poldové mně drapli.
Pistoli mné vzali, do basy mně dali.
Z Příbramska:
Ryju vrtám, kopu, hledám v zemi ropu.
Dřu se jako buran, všude samý uran.
Pila jsem vínka, kakala hovínka.
Lákal dívku do žita, ač nebyla opita.
Říká já si nehajnu, obávám se kombajnu.
V tramvaji pes štěk, kdekdo se ho lek'.
A tak nyní do vozovny, míří vagón poset hovny.
Naložím si do kočárku, bednu piva, kilo párků.
Nechci syna, nechci dceru, místo dětí radši žeru.
Blilo káně z příkré stráně, nechce více vidět sáně.
Viděli jsme pudla, čouhala z něj kudla.
Za ním zněly výstřely, asi už ho nechtěli.
Zabiju tě hajzle oteklý, jen tak aby lidi neřekli.
Sračkama tvou rakev zasypu, a to všechno jen z principu.
Mraveneček v lese kácel, seknul se a vykrvácel.
Marně svíral pěstičky, neměl krevní destičky.
Sedí myška v rohu, v pastičce má nohu.
Sedí tiše občas pípne, asi hodně brzy chcípne.
Když někdo nemůže, perník mu pomůže.
Nesmí se ho dát však moc, tak milé děti dobrou noc.
Richard měl rád poutě, měl rád houpačky.
Teď tu leží v koutě, rozmlácenej nasračky.
Měl jsem já fenku, strašně moc mně zlobila.
Narval jsem ji do kafemlejnku, ta čubka mi ho rozbila.
Ententýky dva hřebíky, strčím je do elektriky.
Bez klobouku bos, zčernám jako kos.
Šukaly ještěrky na štěrku, šukaly tužkovou baterku.
Potom se jen divily, proč jim kundy svítily.
Jede Adam vlakem, pohrává si s prakem.
Vtom najednou guma praskla, Adamovi v oku mlaskla.
Jede Adam vlakem, v kapse oko s prakem.
Byly nebyly, štyry kobyly.
Sežraly vobilí, pak se poblily.
Kousl krtek medvěda, potom medvěd krtka.
Krtek byl chod oběda, stříkala z něj mrdka.
Jedna malá Eskymačka, šlape si na poštěváčka.
Kvůli tomu nemá styk, neb chlapům hamtá na jazyk.
Neviděli jste tu někde Andělu, tázal jsem se večer v bordelu.
Copak ti zas kamaráde drahej slíbila, ta stará kurva Anděla?
Naivka
Když jsem byla malá, ráda jsem si hrála
hrála na vojáky, na piráty, na doktory taky
Na lavičce jsem ležela, žádný prádlo neměla
to jsem nevěděla, operace jak se dělá
Kluci byli léčitelé, hladili mě po celém těle
sluníčko svítilo, a mě se to líbilo
Potom řekli, už je to tak, teď budeme operovat
v ruce měli sirku a hledali do těla dírku
Šťourali mě do ucha, dodneška jsem hluchá
to mi nedělejte, jinou dírku vyhledejte!
A pak někdo vytáhl svíčku, prej, budem si hrát na hasičku
svíčku zapálili, mohutné hasičáky vybalili
A já jsem jim záviděla, sama bych taky hasit chtěla
jenže to nešlo Zdeňku, nemám hydrant, mám kačenku
Pak do potoka mě hodili, spoustu raků vylovili
a taky chytali jsme rybku, nachladila jsem si u toho pipku
Balada o prdu
Již jedenáctá odbila
a společnost seděla,
při víně družném hovoru
v hospůdce malém prostoru.
Na podnět pana Vocáska
přišla všetečná otázka.
Kdo prdět smí a kdo ne!
Je slyšet pana Nerudu
jak vážně mluví o prdu.
Směle v tvář všem tvrdí,
že každý člověk prdí.
Někdo málo, někdo více,
do sukně i nohavice.
Uprdne si starý, mladý,
prdne i vznešená lady.
I ten žebrák bídou štván,
prdí si jak nóbl pán.
Každý v družné pohodě
uprdne také v hospodě,
při pivě i při víně
prd nikoho nemine.
I v kostele smí se prdět,
nesmí to však tuze smrdět.
Kdo to šeptem pustí,
tomu Pán Bůh snad odpustí.
Vždyť i lékař prdu praví,
že kdo prdí, ten je zdravý.
Kdo se na prd nezmůže,
těžko lék mu pomůže.
Prdí Petr, prdí Pavel,
prdí jistě každý z nás.
Prdělo se vždy a všude
a prdět se bude dále.
Prděl Baťa ve Zlíně,
prdí mlynář ve mlýně.
I baletka na jevišti
uprdne si ke hledišti.
Každý dělník v továrně,
uprdne si totálně.
I ten sedlák na poli
prdí jen to hlaholí.
V parku večer při měsíčku
prdne panna při randíčku,
potichounku v zátiší
prd ten nikdo neslyší.
Přisvědčuje rada Ruprt,
jenž si právě nahlas uprd,
a sděluje s jasnou tváří,
jak se prdí v kanceláři.
Staré baby prdí lehce,
už jim klapka držet nechce,
dělá jim to ple, ple, ple,
jako když vaří erteple.
Úředníkům v kanceláři
prdět se vždy dobře daří,
na hodnost se nekouká,
každý si rád zafouká.
Prdí písař, prdí rada,
šéfové i morousi
také svůj prd utrousí.
Občas prdí sportovec,
mužně hájí svoji věc,
prdy bují ve sportu,
každý prd má svou sortu.
Jinak prdí fotbalista,
cyklista i hokejista.
Jinak rybář ve střehu
uprdne si na břehu.
Turistovi po túře
prdy jdou jak po šňůře.
Pilot když je v povětří,
také prdy nešetří.
Houbař když se houštím dere,
prdí div se neposere.
Tramp za každé pohody
prdět jde do přírody.
Zachechtá se mistr Halíř,
umí prdět ten náš malíř!
Prdi také mistr švec?
To je přece známá věc!
Prdí také milý bratře
pan domácí v prvním patře.
Domovnice u schodů
prdí až do důchodu.
Pozvedl se starý Kyndal
uprd si a fajfku vyndal.
Novou dále spřádá nit,
prdí každý kdo má řiť.
Praví on, že prdí lehce,
prdí mu to i když nechce.
Každý mu to potvrdí,
že písničku vyprdí.
Až on jednou chudák ztvrdne,
vícekrát si neuprdne.
Bude v hrobu doliny,
prdět jenom do hlíny.
Pan učitel v letním vedru
uprdl si pod katedru,
aby tolik nesmrděl
dal si piják pod prdel.
Abatyše prdí tiše,
a prd každý si zapíše!
Tisíc prdů do roka,
osvobodí otroka.
Uprdli si mniši sborem,
neslo se to celým chórem.
Od prdele kaštany
roztřískaly varhany.
Uprdli si čtyři chlapi,
vyfouklo to oknem z chaty,
když se větry vydaří,
prdí také chataři.
Tím již končím svoji ódu,
že jsem básník netvrdím,
na všechno se vyprdím.
Nakonec však říkám jasně,
těžko dělat na prd básně.
Hlavou nad tím nevrťte,
na mé verše neprďte.
Ukončíme tuto báseň
ať nedělá ostudu,
vždyť jsem jak živ
tolik prdů nečet
ani čísti nebudu!
Červená Karkulka
V posledním stavení na konci vesnice
bydlela sedmkrát trestaná poběhlice.
Od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounká dívenka s nosem jak okurka
červeným od rumu - no prostě Karkulka!
Ráno, když maminka dcerušku spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:
"Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku."
Karkulka:
"Nač je mi maminko červená suknice -
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera?!"
Matka:
"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zdravá jak srnka!"
Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě chtivého myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky
brzy ji donesly do známé chaloupky!
Karkulka:
"Co je to za fóry, tak brzo po ránu -
vlk se tu placatí v bábině županu?!"
Vlk:
"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!"
Karkulka:
"Tak to sis vybral kvalitní potravu!
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou -
sežral jsi babičku...s infekční žloutenkou!"
Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití...
O víle Análce
Tvářím se skromně,
věneček na hlavě
ten mám snad rovně,
šatečky až ke kotníkům,
usedám na pařez,
nožku přes nožku...
Nahoře bez...ehm...
bezvadně zahalená,
nekouká mi pupík ani kolena!
Vílo vílo vílenko,
nezavírej okénko!
Vklouzne ti tam jak po mechu
a udělá vevnitř neplechu...
Vílenko má slaďoučká,
rád ti šeptám do ouška,
čárenka je ještě svěží -
to je to oč tu běží,
do mechu se natáhnout
a pak ji sladce protáhnout!
Jakpak asi vypadá,
když si lehne na záda
a je přitom nahatá?
Běž za vílou, panáčku,
nehledej tam věnečku!
Ten už dostal chlapík pravý -
sbírat věnce to ho baví...
Eman ten je velký nezbeda,
Emanuel je sběratel - no teda!
Mámí věnce na vílence,
důvěřivé to panence...
A ta holka odlehčená
vcukuletu vysvlečená,
nahá lítá po kraji,
závoje ty za ní vlají!
Emanuel na mysli neklesá,
rozhodnut vkráčí do lesa.
On má sílu, povalí vílu
a ta hledí na modrá nebesa.
Nevěděla co se děje
však příjemně to hřeje,
nepostřehla při tom tření,
že věnečku více není...
Mrdala s ním v jednom kuse,
prstík přitom pěkně v puse.
Víla, víla, vílenka
šimrá ji dnes čárenka.
Naštěstí už ona ví,
že jí hejkal odleví!
Vílo, vílo tady jsi se schovala
už zase jsi celou noc promrdala?
Hejkal už tě nebaví -
hledáš jiný kluky jebavý?
Vidím jak jsi rudá v líci,
když vyšoupali tě trpaslíci!
Nic si z toho nedělej, vílo -
v lese pro tebe ještě cosi zbylo.
Potkal jsem dnes v noci pindruše
a kouknul jsem se jim do nůše,
stovky kondomů v ní bylo,
prý právě pro tebe - vílo...
Šípková Růženka
V zámku tam spí spanilá Růženka,
o princi sní když svědí ji kačenka.
Ale přišel jenom čaroděj
a nebyl to žádný zloděj
a tak ze všech sil čaroval,
aby Růženku sám potom vymrdal.
Čáry máry fuck -
ať zdravá jsi jak buk,
ať ta růže všecko zmůže...
a mně taky pomůže!
Prsky prsky hadí nožka,
tři žáby a jedna stonožka!
Růženka vyskočila svěží -
ze mdlob se probrala
a užít si teď běží!
Žurnalisté pak se ptali -
všech co si s ní zamrdali:
Jak to bylo? A co princ?
Ten neřekne nám vůbec nic?
Je to asi pěknej debil -
povídá se že tam nebyl!
A že zatím u krmelce
metal radši kotrmelce...
No tak milá Růženko -
buď k nám sdílná malinko!
Jaký že byl ten tvůj grupáč?
Dlouhý je prej vážně chlupáč...?
Široký prý výdrž má -
ten nás tedy zajímá!
A co Bystrozraký?
Tak povídej, Růženko...ten byl jaký?
Byla to prej podívaná,
jak jsi byla rozmrdaná!
Vydrželas to až do rána
a byla tam cítit marjána...?
Jo a prej máš malér,
že to viděl Emanuel!
On má přec malého bratra -
teď navštěvuje psychiatra,
měl otřesný zážitek,
jsi Růženko, dobytek!
Ti hajzlíci permoníci,
nadržení trpaslíci,
kdybys chtěla
taky bys je měla,
klidně všechny najednou -
ošahávačku vzájemnou...!
Stále po tobě jedou,
zpívají hej-hou,
trpaslíci jebou
a prdelkama hejbou.
Klidně si je nech
a promrdej s nima mech.
Ať Karkulka, Růženka či modelka,
ženský jsou všecky stejný -
hlavně drahý šaty a pěkná prdelka!
Dobrou noc a sexu moc!
P. A. Douša - O Sněhurce
Uprostřed lesa na paloučku,
Sněhurka a sedm kloučků,
velkých jako pípa štěně,
žijou si tam spokojeně.
Když jednou těch sedm zmetků
šlo zas plnit pětiletku,
na chaloupku kdosi buší,
Sněhurka však nic netuší.
Před chaloupkou stojí babka,
v ruce hůl a v krosně jabka,
a na hlavě z pod čepice,
vykukuje bradavice.
"Kúp ceruško jabko rudé,
když zaváháš, už nebude.
Ber to jabko!", řekla můra,
"A naval mi za něj bůra!"
Jabko přímo láká k snědku,
Sněhurka jí dává pětku,
"Tady máte" špitla tížko,
"zbytek máte jako dýško."
Zakousla se, vše se točí,
vše se chvěje,
"To je vražda!", tiše hlesla,
na kovral v předsíni klesla.
Trpajzlíci už jsou tady,
Sněhurčiny bujné vnady,
ztratily svůj žár a teplo.
"Vožrala se zas jak pometlo!"
"Kdepak špitám, už je po ní!"
Brumla, předák, slzy roní.
"Do Zlína hned zajedu,
a vyjednám to na středu."
"Kremaci ne! Nech ji tady,
pojď se najíst, šilhám hlady.
Načpak asi máme vědu,
necháme ji u nás, v ledu."
Otrávena prudkým jedem,
obložená suchým ledem,
k smrti krásnější než kdysi,
bledost zvýraznila rysy.
Přešly roky, sedm zmetků
plní další pětiletku.
Na chaloupku kdosi buší.
Fešák, hrozně mu to sluší.
"Otevřete, hola, hola!"
marně do okénka volá.
"Nikde ani živá duše,
jsou snad hluchý?!" praví suše.
Klika cvakla, dveře letí,
jinoch vchází do dveří,
na kovralu dívka krásná,
vlastním očím nevěří.
"Vzbuď se panno!", jinoch šeptá,
políbil ji bílou líc,
vzdychla, špitla:
"Dál mě líbej, a přitul se ke mě víc...
Polibků je víc a více,
sladkých jako s včelím medem,
pak se spolu milovali,
obloženi suchým ledem.
Schváceni tou denní prací,
trpajzlíci se zas vrací.
"Eh, co v chaloupce se děje,
že se od základů chvěje?"
Šmudlu pošlou coby zvěda,
"Vetřelcovi budiž běda!"
Zvěd už zpátky rychle běží,
druhý dech popadá stěží.
"Chlapci, Sněhurka zas žije,
avšak kdosi nám ji bije!
Divné na ní zkouší chvaty,
rozerval už na ní šaty!"
"Chlapi, za mnou!", Brumla velí,
hned z chaloupky princ nahý letí,
Sněhurka však vzteky prská:
"Táhněte vy chásko mrzká!"
Místo díků, lásky vřelé,
nakopla je do prdele.
Přešly roky, na paloučku,
dívka chová sedm kloučků
a šeptá jim slova sladká;
Sněhurka, svobodná matka!
Robátko a Větrník
Mladý hajný Robátko
má rád každé zvířátko.
Denně chodí do lesíka,
prý tam šuká Větrníka?
Jelen zařval z plných hrdel
že má syflu plnou prdel!
Panic Jan Vančura
Jan Vančura ctnostný panic
jenž by s dívkou nešel za nic,
domníval se, že u ďasa,
jen na chcaní má piňďasa.
Nevěděl že ženská ďoura,
stvořená je pro piňďoura.
Jedenkrát si vyšel k lesu
natrhat si trochu vřesu.
Trochu vřesu, trochu jmelí,
poslechnout si bzukot včelí.
Do trávy si pěkně sed,
modré oči k nebi zved.
Když tu náhle, kde se vzala,
lesníkovic Mařka stála.
Jan Vančura hned se vzchopil,
zamračil se, oči sklopil.
Neboť jemu vypravoval
ze vsi starý Camrda,
že prej lesníkovic Mařka
si velmi ráda zamrdá.
Usmála se Mařena,
byvši k mrdu stvořená.
Neutíkej, počkej chvilku,
preřízni mě, vždyť máš pilku.
Ráda bych si s tebou šoustla,
a hned si mu v cestu stoupla.
Zase used', ona taky,
nedělala žádné praky.
Blůzku strhla, kypré kozy,
které měli v rukou mnozí,
ukázala Vančurovi,
pohled na ně - byl mu nový.
Utéct chtěl, ve tváři ruměl
zas v údivu na kozy čuměl.
Kozy vzala, natřásala,
jenom takhle povídala:
"Když se sukně dolů sundá,
tenhle žlábek, to je kunda."
Celá nahá před nim stála,
bez ostychu, jen se smála.
Jan Vančura, ctnostný panic,
jenž by s dívkou nešel za nic,
zahodil hned kytku máku,
podrbal se na čuráku.
Za ruku ho Mařka vzala,
na kundu mu ruku dala.
On ji svíral, mačkal dlaní,
potom prdel, nožky laní.
Olízal ji kozy obě,
za prdel si přitáh k sobě.
Mařkou ale vášeň hnula,
poklopec mu rozepnula.
Čuráka mu pohojdala,
s žaludem si něžně hrála.
Ač jich v rukou měla na sto,
takovýhle nebyl často.
Ach ty koule, hledět milo,
každá váží aspoň kilo.
Byly jako vejce pštrosí,
kdo takový koule nosí?
Jan Vančura ctnostný panic
jenž by s dívkou nešel za nic,
vrazil ho tam v délce celé,
až jí vklouzl do prdele.
Mařka se však nezalekla,
kundu tiskla jako vzteklá.
Zapletené jejich údy,
vyrývaly trávu z půdy.
Šoustni víc, dál bych ho chtěla,
nadělej mi duchy z těla.
On se na ni znovu vrhnul,
div jí kundu neroztrhnul.
Desetkrát štěstím hryže,
poblil se jí čurák v díře.
Jan Vančura chvostný panic,
nepřestal by nyní za nic.
Dále nandával ho skvěle,
do huby i do prdele,
pod paží i mezi kozy,
které měli v rukou mnozí.
Mařka šukala jak vzteklá,
po stehnech ji šťáva tekla.
Kunda bolela ji celá,
mrdat ale pořád chtěla.
A on řádil k nepoznání,
patnáct čísel bez vyndání.
Šestnácté měl na pořadu,
čuráka jak z žuly kládu.
Kde se vzala, tu se vzala,
paní lesníkovic stála.
Překvapením oněměla,
když tu hody uviděla.
Místo aby ustrnula,
sukni sobě vyhrnula.
"Když tu šoustáš moji dceru,
proženeš mi kundu věru!"
Vančura jí ho tam vrazil,
až se jí dech v těle srazil.
Jak házel sebou na ní,
řekl si: "Ta je k pomrdání".
Jednou tu a zase onu,
pohoupal ji na ohonu.
Matku z dcerou, dceru s matkou,
ucpával je teplou zátkou.
Za hodinu, což je k zlosti,
měly toho obě dosti.
Vančura se přestal smát,
čurák stál furt jako mlat.
Šel pan lesní právě kolem,
našel dceru za topolem,
neviděl ... svoji paní,
náhle na něj přišlo sraní.
Kšandy stáhl, na bobeček,
skrčil se za jaloveček.
Bylo ticho, větřík vál,
a on si tam klidně sral.
Jan Vančura v oné době,
nacházel se v hrozné zlobě,
lesní s dcerou si stěžovaly,
že je celá díra bolí.
Nemohly se ani hnout,
v kundách bolel každý kout,
v nejlepším byl ale on,
zvon by věšel na ohon.
Sem tam se mu mocně houpal,
a jak takhle kolem koukal,
spatřil v křoví blízko sebe,
prdel bílou jako nebe.
Jako lev se tiše skrčil,
a hned mu ho tam strčil.
Jak to obě uviděly,
udivením oněměly.
Lesník zařval hlasem obra,
myslel, že ho kousla kobra,
zběsilý na útěk se dal,
jako kůň při běhu sral.
Jan Vančura ctnostný panic,
jenž by nepřestal teď za nic,
hodlal dokázati více,
zaběhl si do vesnice.
S kamenným čurákem v hrsti,
zaběhl až na náměstí,
všechny ženy, jak ho zřely,
uslintané pusy měly.
A ty které kdysi byly,
vždy jen chladné jako led,
chtěly nyní býti první,
nastrčily kundy hned.
A Vančura horem pádem,
oprcal je předem zadem.
Staré baby, ženy, panny,
všechny byly vymrdány!
Po vsi tekla medovina,
a Vančura, ten hrdina,
když už neměl s kým by mrdal,
ani krávou nepohrdal.
Ztratil do budoucna víru,
že utahá každou díru,
s trpkým smíchem pobízeje,
uřízl si čuráka i vejce.
A tak na začátku měla
státi tato slova:
"V raném věku mrdat začni,
kunda po čuráku lační,
čurák zas po kundě páchne
proto šoustej, je to zdravé !!!"
Rybářská
Loví rybář za soumraku,
chytá kluzké úhoře.
Jaksi svědí ho dnes v ptáku,
vidí nohy nahoře.
Plave holka si na znaku.
Bílé tělo, černý klín má,
prsou velké oblouky.
Snad se koupe v šeru sama,
šaty má zas u louky.
Ryby mu tím hlukem ruší,
jak si vodu rozráží.
Srdce mu však se rozbuší,
když se k prutu přiblíží.
Kdoví, zda ho nepřehlédla,
udici má nadosah.
V akvabele snad se zhlédla,
samý kotoul, roznož, ach!
Rybář neví, která bije,
rudne, bledne, chvílema
vztek, pak touha zmítá pyjem.
Strašné on má dilema.
Holka už je u udice,
vlasec zuby zachytí.
Smíchem dmou se obě plíce,
půlky zadku zasvítí.
Rybář na to zírá v šoku,
co on chytil za rybu.
Kouká k jejím oblým bokům.
V té rybce má zálibu.
Holka na to řekne směle,
tady mě máš rybáři.
Bude nám tu oboum skvěle.
Úsměv září ve tváři.
Vezme jeho chlapskou ruku,
položí ji na svůj prs.
Tak už začni, statný kluku!
Nebo by tu jeden zmrz.
Rybář stále jaksi váhá,
má z té holky trochu strach.
V ruce dole teplá vláha.
Co když z toho bude krach?
Přitiskne se k němu hebce,
rozepne mu poklopec.
Prosahá mu obě vejce,
ptáka nechá nakonec.
Rybář už ten souboj vzdává,
ale hlídá stále prut.
Ten prut jeho rychle vstává,
uchvátil ho silný pud.
Vyndá holce prut svůj z pusy,
prohněte klín prstama.
Roztáhnout víc stehna musí,
jedním rázem ho tam má.
Holka slastí jenom heká,
jako jatá přiráží.
Pak si zadkem k hubě kleká,
líže on to s kuráží.
Pak si na prut jeho sedne,
hluboko ho zaboří.
Závistí i měsíc bledne,
jak si ti dva souloží.
Náhle vodou něco pleskne,
rybář holku odhodí.
Kolo vln se vodou leskne,
ryba s vlascem závodí.
Zabralo to mocným rázem,
úhoř jako poleno.
Pěstmi holka buší na zem,
odřené má koleno.
Rozdělaná, smutně sedí,
nemá ona vůbec dost.
V kundě jí tak strašně svědí,
má na něho velkou zlost.
Rybář tahá za udici,
má teď pruty vlastně dva.
Ten u nohou jako svíci,
s velkým cloumá rukama.
Konečně ho vytahuje,
hlavu má už nahoře.
Ocas ještě vodou pluje,
lesklé tělo úhoře.
Holka na toho macka zírá,
kroutí se jak slizký had.
Nápad se do mysli vtírá,
rozměr víc, než akorát.
Popadne tu rybu pevně.
Než se rybář omrkne,
úhoř plácá ji po stehně.
Snad si s rybou nehrkne?
Ryba přece mokro hledá,
zalézá víc do díry.
To kroucení, bože, jejda,
prosí boha, bez víry.
Co, úhoři jeden leklý
děláš mi do mé holky!
Vytáhne ho, celý vzteklý.
Běž si domů na vdolky!
Zpět ho mrskne do rybníka,
svůj prut v kundu zaboří.
A z koz ždímá trochu mlíka,
však tě holka pokořím.
Holka křičí znovu: Bože!
To je jiná nádhera.
Více chutná chlapa kůže,
nežli s rybou nevěra.
Od té doby rybář chodí
tajně v noci na ryby.
Vodou se však už nebrodí,
dělá s holkou pohyby.
Tajemství zpovědnice
Přišla dívka ke zpovědi, zpovídat se z hříchu,
byla celá rozechvěná a šeptala potichu.
Zpovídám se důstojnosti ze svých hříchů před Bohem
že jsem doma kradla cukr a jedla ho za rohem.
Dál že jsem pomlouvala kamarádku bez studu,
přísahám vám důstojnosti, už to dělat nebudu...
Dobře, dobře dcero milá, nemáš hříchu ještě víc?
Jo, ty se vám důstojnosti tady trochu stydím říct.
Jen se nestyď dcero milá a Pán Bůh ti odpustí,
jinak tě tvůj strážný anděl nadosmrti opustí.
Tak jsem jednou důstojnosti na zahrádce seděla
naší Mařku o rok starší okénkem jsem viděla.
Vysvlečená do košile, abych vám nic nelhala,
dvěma prsty důstojnosti do kundy si chmatala.
Zmocnil se mě divný pocit, zachvěl se mnou každý nerv,
neměla jsem chvilku klidu, hlodal mě podivný červ.
Vlezla sem si do záchodku a kalhotky sundala
a dva prsty důstojnosti, též jsem si tam nandala.
Uchcávala jsem si při tom jak to malé štěně,
teď to dělám důstojnosti asi pětkráte denně.
Jednou zase důstojnosti nebyla jsem ve škole,
neboť jsem musela nést ženám oběd na pole.
Sousedka co bydlí vedle, ležela tam na mezi,
Vojta Kočí seděl na ní a tahal ji za kozy.
Běžela jsem rychle domů, neb chuť byla veliká,
přes plot jsem si zavolala sousedovic Pepíka.
Vzala jsem ho do stodoly, dala nohy nahoru,
a tam jsem mu ukázala tu chlupatou potvoru.
Pepík koukal jako blázen, jako socha zůstal stát,
já vím, ze si chudák myslel, ze chci na něj klidně chcát.
Nic se neboj můj Pepíčku, pojď si lehnout ke mně,
podívej se co mám tuhle, jak to hoří ve mně.
A pak si tam ke mě lehl, vzal mě kolem pasu,
a tak jsem mu bleskurychle sáhla po ocasu.
Do kundy jsem si ho dala, přirazila se už sama,
až jsem se vám důstojnosti trošilinku připochcala.
Tak tohle jsou důstojnosti všechny hříchy moje,
málem bych zapomněla, znám je i ve stoje.
Za ty tvoje hříchy dcero, musí se tě svatí hnusit,
já to s tebou po zpovědi, taky musím zkusit.
Chodí dívka ke zpovědi pětkrát šestkrát týdně,
říká svému Pepíčkovi, že zpovídá tak bídně.
Pan farář měl velké břicho, tu velikou vadu,
proto dívku vyzpovídá zásadně ze zadu.
A nakonec jednu radu, jezte, pijte střídmě,
a nemusíte ke zpovědi jenom jednou týdně.