Jak jsem neuviděl paviána Heika
Před pár lety jsem hodně chodil nakupovat k Lidlovi, až jsem si jednou, už z dálky všimnul mladé, 'udělané' holky co postávala u boxů s vozíky. Byla to taková, jak my amerikanisté říkáme blood'n'milk girl, no prsiska měla obrovská divže se jí nevyvalily ze šatů ven... Už dříve se tu dalo potkat lidi, kteří loudili po nakupujících z mně neznámých důvodů účty od pokladen, které oni právě obdrželi. Rozhodl jsem se, že ji sbalím stůj co stůj. Jak jsem se pomalu přibližoval ke košíkům, uzrála mi v hlavě přesná strategie!
Jakoby nic, nevšímavě jsem přistoupil k boxům a začal odpojovat vozík. Nechal jsem se přitom dotyčnou oslovit:
"Pěkný den přeji, blablabla, nedal byste mi prosím svůj účet, až se budete vracet?"
Otočil jsem se na ni, podíval se bezelstně do jejích očí (tedy chtěl jsem, ale zrak mi jaksi sám sklouzl níže, tedy do jejího výstřihu) a pravil:
"No a co za to?"
Trochu se zarazila, ale reagovala:
"Pěkné slovo. Děkuji."
"To je málo! Dostanu...dostanu od vás taky pěknou pusu...!"
Zarazila se znova. Já se usmál a zmizel v hloubi chrámu konzumu. Po chvíli jsem byl zpět a děvče tam ještě stálo, jak jinak. Ukázal jsem malý papírek.
"Tak co bude, slečno? Dáte mi tu pusu?"
Lehce se začervenala.
"No ale... Já..."
"Ale ano, vy mi ji chcete dát! Jen se to stydíte říct... No tak. Jste přece moderní holka, v 21.století, a s takovými přednostmi...hm, a hned dvěma přednostmi...!
Můj zrak neomylně směřoval na ty její obrovské polokoule. To už byla opravdu ve velkých rozpacích. Ale aby předešla tomu, že nás začnou sledovat další nakupující, nahnula se ke mně a vlepila mi tu 'koupenou' pusu. Podal jsem jí účet a než se stačila vzpamatovat, políbení jsem jí oplatil, jen to mlasklo:
"A tahle byla zas ode mně. Mimochodem, co děláte v sobotu? Já bych se šel podívat na toho paviána Heika, jak nedávno utekl ze ZOO, šla byste taky? Jaký je na vás telefon?"
Ledy byly prolomeny, dala se do smíchu.
I když jsme se pak sešli před ZOO, Heika jsme ani jeden neuviděli. Vzpomněla si jako na potvoru, že mají u přehrady chatu a že by ji měla zkontrolovat. A náhodou měla u sebe i klíče... Co se dělo pak uvnitř, nikoho jistě nepřekvapí a tak to nebudu popisovat.
Jen připomenu, že na co chtěla tehdy ten účet mi zústává dodnes záhadou. Prostě už jsem neměl kdy, na tohle se jí zeptat...