Jak to všechno začalo aneb Postup do dalšího kola se ztrátou věnečku
Narodil jsem se a vyrostl v Brně, o němž se docela pravdivě říká že je jen větší vesnice. No ano, asi se tu lidi víc a blíže znají...
Já byl ve svých 14 letech už celkem (fyzicky) vyspělý, ramenatý a sebevědomý. Ale musím říci, že holky se mi ještě nijak moc nelíbily. Byly samá ruka samá noha, no puberta! Zato ty na obrázcích, či přesněji černobílých, tak trochu rozmazaných malých fotkách, pořízených z kdovíkolikáté kopie něčeho, co tiskli na tom zapovězeném Západě - no to byly ženské! Prsiska obrovská, koukali jsme na ně s otevřenými pusami, figury zcela dokonalé, jaký to kontrast s našimi hubenými a plochými učitelkami! Rozšiřovali jsme to mezi sebou, tuším tak za 3 kačky/ks a páni, za tenhle obnos bylo dětské vstupné do předměstského kina...! No, později jsem se i sám, jakožto začínající fotoamatér, podílel na jejich výrobě.
Leč nepředbíhejme.
Říkám, že my kluci jsme se vlastně s holkama ještě moc nebavili, ale přece jen byly vyjímky. Už nevím ani jak, seznámil jsem se s třema takovýma, věkem mezi 16-17. Bylo to na Kraví hoře, jenže ta ještě vypadala o dost jinak než dnes, byla zarostlá keři a stromy, hlavně třešněmi. Po nich jsme tehdy šplhali, zobali ještě nezralé plody a plácali jen tak o ničem. Až ta nejvyspělejší, pamatuji se že se jmenovala Ylona, se začala ke mně jaksi zvláštně tisknout, otírat se o mě tělem a jakoby náhodně její ruce sjížděly k mým trenkám...byl nějak květen/červen, takže teplo a my normálně chodili v tričku a trenkách, tehdy zásadně červených. Projížděl mnou takový zvláštní pocit, nedovedl jsem tehdy pochopit co se to se mnou děje, nebylo to totiž ono známé vzrušení, jako když jsem si ho nad zmíněnými fotkami honil, bylo to ještě něco mnohem víc, připadal jsem si jakoby celý 'sevřen' do slasti, ze které se mi nechtělo ven a ve které jsem chtěl zůstat co nejdéle... No nebudu vás napínat, po chvíli mě holky zatáhly mezi husté keře a tam mi stále se smějící Ylona, za přihlížení druhých dvou děvčat náhla sama shrhla trenky, krátce se zadívala na můj stojící kůl (a že teda stál jako tvrdý kůl!), pak ho chytila do ruky a sama si jej vrazila mezi stehna, ani jsem se nestačil pořádně podívat, jak tam holky vypadají... Tak dvakrát se jí podařilo přirazit, když jsem už stříkal jak zahradní hadice. Hned mi změkl a vypadl z ní, zklamaně se ušklíbla a sáhla po připraveném kapesníku, se kterou si ji utřela. Pak jsme se rychle rozešli a já měl o čem přemýšlet.
No jo, tak to vypadá že jsem ztratil panictví, ani nevím jak! A to bez přípravy, bez nějakého těšení se na to, s holkou co měla trochu uhry a ani se mi moc nelíbila. To je ale šlamastyka...! Ten večer jsem měl nejspíš zvýšenou teplotu, vím že hlava mi třeštila a dlouho jsem nemohl usnout. Pár dalších dnů jsem byl dost zamlklý a i ve škole se ptali, co se mnou je. Ale nikomu jsem o tom přirozeně nevyprávěl, vlastně ani později když se kluci nesměle snažili přiblížit holkám, a to si nic nenamlouvejme, za tím jediným účelem který já už měl za sebou. Pěkně se to vypráví, jenže já byl tehdy tím zážitkem docela vyvedený z míry, cítil jsem se jakoby podveden, málem jako zneužitý, tohle asi nepochopí ten kdo nic takového neprožil... Že to bylo předčasně, v době kdy jsem na to nebyl připraven, nemusím zdůrazňovat. Mnohdy se ale říká, jak to působí nedobře na holky, ale já musím potvrdit, že ani pro kluka to není dobré... Holt všechno musí nejprve uzrát. Ovlivnilo to na dost dlouho můj poměr k holkám, jaksi teď už nebylo proč se jim snažit porozumět. To všechno jsem pak musel dohánět v několika příštích letech a upravit si tak svůj dost nevyrovnaný vztah k opačnému pohlaví.
A ona Ylona? Párkrát jsme se ještě potkali, řekli si ahoj a to bylo vše. Opakovat to, co bylo tehdy v parku nás oba ani nenapadlo, cítili jsme že se to vlastně nemělo stát.
K tomuto článku, stejně jako ke všem následujícím, můžete připsat svůj komentář (do knihy návštěv). Ale říkám předem, že se nehodlám s nikým přít o to, jestli jsem to skutečně zažil... ŽIVOT SÁM PÍŠE TY NEJFANTASTIČTĚJŠÍ PŘÍHODY!
A tahle je jen jednou z nich, možná ani ne ta nejlepší... Však ještě uvidíte.