10.12.2014 15:15

Předvánoční úvahy stárnoucího playboye

Nu což, oslavil jsem nedávno dost kulaté výročí, ale muži přece nestárnou...jen jaksi zrají.
A možná - někdy - i dětinští.
Budete se smát, ale onehdy se mi toto stalo.
Vyjdouc v knihovně z výtahu, otevřel jsem dveře do studovny a podržel je mladé slečně, kráčející krokem laňky za mnou. Za ono gesto gentlemana, jenž mi už dávno přešlo do krve, mě obdařila překrásným úsměvem... A věřte či ne, cítil jsem se v tento okamžik lépe, nežli bych se s dotyčnou vyspal!

Ale po zamyšlení se nad tím, mi to až tak divné nepřišlo. Třebaže počet mých postelových partnerek se pomalu dodýká třech stovek...kolik z nich se na mě vlastně upřímně usmálo? Jak málo je lásky a jak hodně sexu? Jen nezáviďte vy mladí. Budete-li mít 36 let den co den samou šunku, budete až zoufale toužit po obyčejném chlebu s máslem. To si pište.

I když jsem poznal všechny myslitelné typy žen, jen vyjímečně mi daly okusit pocit, že jim na mě záleží a že mi chtějí vytvořit domov, tedy místo o kterém budu vědět že mě na něm někdo očekává a těší se až přijdu.

Tohle se mi v životě nepovedlo.

Někdo by jistě mohl říci: On je dítě štěstěny, vsadí si a hned vyhraje, ukáže prsem na hezkou holku a hned se mu svlíkne... Ona to je a není pravda. Jak ve hrách a loteriích, tak v lásce sbírám vlastně jen malé ceny. Ano, vyhrávám, ale ne jackpoty.

Navíc, jak ubíhá čas, stále častěji musím za potěšení s druhým pohlavím platit. To by nebyl až takový problém, horší je ta jistá odosobněnost transakcí. Holka je se mnou kvůli penězům, nemívá chuť si to také užít, celé sbližování je urychlené a jedná se vlastně o mechanický proces. Prostě; nějak se domluvíme co budu chtít, zazvoním na privátě, holka (nejčastěji studentka která to má coby brigádu) otevře, krátké představení, pak svléknout a sprcha, následně vejdu do pokoje a tam najdu holku už zpravidla nahou!

Žádné dobývání, žádné napětí, žádná milostná hra, která - a to si přiznejme pánové - je tak skvělá proto že její výsledek není předem zaručen! Prostě, je lepší nevědět odpověď na tu klíčovou otázku: Dá mi, či nedá? A právě tohle nám vlévá novou krev do žil, tohle nás motivuje ke snažení se o vítězství ve věčném souboji samců!

Jenže to ne, prostě mi na požádání roztáhne nohy, na požádání vzdychá, na požádání...všechno co jste si zaplatili. Hm, někdy až nuda.

A víte, na co jsem byl zvyklý já?

Vždy mě na ženách lákalo ono záhadné tajemství, v jehož tajení jsou ony pravé mistryně... Odhalovat jejich nejskrytější půvaby, čímž jsem také plnil jejich nejniternější přání, promptně a rád.

Rád ženy přirovnávám ke květinám: vždyť stejně jako ony, se přede mnou rozvíjely do všech tvarů, barev, chutí a vůní... A v tom je právě onen rozdíl mezi mnou a ostatními, ne tak úspěšnými. Vždy jsem si ženu dovedl náležitě vychutnat, asi tak jako pravý znalec vína, před kterým se pohár rozvine v tu nejpestřejší paletu barev, chutí a vůní... A se vždy novou chutí se pak ponořím do jejich hlubin!

Ale ženy se mi za to dodnes odměňují, naučil jsem se správnému chování se k nim, aniž bych pokaždé očekával nějakou intimní odměnu.

I zde - jako všude v životě - platí: co dáváš, to také dostáváš.